Paměť zvuku

Jaký je z Vašeho pohledu vztah klavírní tvorby Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany ke světovému klavírnímu repertoáru, a jaký je Váš vztah ke klavírnímu dílu těchto dvou autorů?

Zatímco u Dvořáka je sólový klavír s výjimkou Klavírního koncertu g moll spíše okrajovou záležitostí jeho tvorby a ty nejkrásnější klavírní party najdeme v jeho komorním díle (klavírní tria, kvartety, kvintety), u Smetany je klavírní dílo vedle oper a symfonických básní podstatnou součástí jeho tvůrčí činnosti. Smetana sám byl vynikajícím klavíristou a jeho snaha vyrovnat se s tehdejší světovou špičkou, které vévodil Ferenc Liszt je patrná i v těch nejdrobnějších a nejintimnějších skladbách. Jeho klavírní dílo má kromě nesporných uměleckých kvalit i pozoruhodné pianistické nároky, ať ve smyslu technických obtíží, nároků na zvukovou diferenciaci jednotlivých hlasů až po ryze fyziologické nároky zejména na menší nebo méně elastické ruce pianisty. To je také důvodem, proč si Smetanovy klavírní skladby obtížněji hledají cestu na světová pódia. Měl jsem možnost poznat Smetanovo klavírní dílo do velké hloubky, pro dánskou firmu Kontrapunkt jsem celé dílo nahrál na šesti CD. Objevil jsem pozoruhodné skladby a skladbičky, prakticky neprávem opomíjené, které mohou obohatit repertoir pianistů všech věkových i uměleckých kategorií. Dvořák je světovým fenoménem a jeho věhlasu menší zájem o sólovou klavírní tvorbu ani trochu neubírá. Díky jeho operám, symfoniím, cellovému a houslovému koncertu, komorní hudbě a dalším oblastem jeho tvorby je stále naším nejhranějším, nejuznávanějším a nejoslavovanějším autorem.

V jakém věku jste se poprvé jako student začal zabývat hudební interpretací a přístupy k ní?

Hudební interpretací se člověk začne zabývat již v samých začátcích svého studia. Vždyť první spojení dvou tónů, první uzavřená fráze, první zdůraznění těžké doby v taktu – to jsou již ty první krůčky na poli interpretačním. Pokud má mladý adept umění pedagoga, který ho donutí o věcech souvisejících s interpretací přemýšlet již v raném věku, má do života velký náskok a mnoho věcí je mu jasných již v letech studentských. A to je právě doba, která dnes rozhoduje o kariéře hudebníka.

V čem nejčastěji nacházíte inspiraci?

Na mimohudební inspirace příliš nevěřím, inspiruji se hudbou samotnou, nástrojem, akustikou a atmosférou v publiku, kterou zkušený umělec vycítí jak ve velkých sálech, tak i v komorním prostředí.